V souvislosti s rozvojem neonatologie došlo ke zlepšení časné novorozenecké úmrtnosti a ke zvýšenému přežívání dětí s velmi nízkou porodní hmotností. To však přispělo k tomu, že se v 70. letech objevily nové případy oslepnutí způsobené retinopatií nedonošených dětí. V 90. letech zůstával počet dětí s velmi nízkou porodní váhou středně vysoký, ale kryoterapie a laserová terapie snížily výskyt následných slepot, ovšem s těžkými refrakčními vadami.
Další nový vliv na stoupající počet krátkozrakých dětí je fenomén sledování digitálních přístrojů od velmi útlého věku dítěte. Nejčastější "zábavou " malých dětí (aby byl chvíli klid) je sledování tabletů, telefonů, noteboků apod. Co se děje se zrakem dětí? Přirozená vzdálenost pozorování předmětů na blízko je pro dospívajícího a dospělého člověka 40 cm a pro dítě je to přibližně délka jeho mírně pokrčené ruky. Čím blíž je pozorovaný předmět, tím více musíme akomodovat - měnit optickou mohutnost vlastní čočky tím zvyšovat její plusovou hodnotu, abychom viděli ostře. Malé dítě dokáže v útlém věku zakomodovat až 9 dioptrií. Problém ale spočívá v pozorování velmi úzkého zorného pole na displeji. I když v tabletu například letí z boku pták, dítě jej vnímá jen na obrazovce aniž by ho registrovalo ve své periferii jako je tomu v přirozeném prostoru. Je-li tato "aktivita" často, pak se dítěti např. nevyvíjí správně velikost zorného pole a s tím reakční pohybová aktivita. Své by si určitě mohli říci i neurologové, ortopedi a psychologové.
Stačí aby jedno oko v raném dětství bylo trošku slabší a velice rychle nám vznikne
amblyopie a pak i
tupozrakost, se kterou se mnohdy po diagnostikování dá těžko bojovat a zvrátit tento stav je nemožné.
Proto dětští lékaři velmi apelují na častý pohyb dětí venku (veškerý pohyb je spojen s viděním), hry rozvíjející dětskou motoriku i psychiku, skládání puzzle, kostiček, vybarvování omalovánek, malování a modelování, manuální práce .... na všech těchto přirozených aktivitách můžete pozorovat své dítě, jestli se správně vyvíjí, zda dobře vidí, slyší .... mít z něj radost. Jakékoliv nezdary, pokud se opakují určitě konzultujte se svým pediatrem.
Bohužel ne vždy oční lékaři jsou naklonění tomuto způsobu korekce zraku. Přitom výzkum a technologie výroby velmi pokročily, kontaktní čočky se přibližují přirozenému prostředí v oku - slzám, nové okraje a materiály čoček jsou stále pohodlnější pro oko i v nepříznivých prostředích a např. modul pružnosti nebo zasiťování hydrogelu v silikonovém materiálu je stále dokonalejší.
Ano, aplikace čoček dětem vyžaduje velkou trpělivost, dostatek času, správnou korekci a s tím spojený velký přehled typů kontaktních čoček, častější kontroly zraku a očí a v neposlední řadě dobrá součinnost dětského oftalmologa a rodiče.
Ale ruku na srdce - ten výsledek za to stojí! Šťastné dítě bez mindráku, sportující a dobře se dívající. A v neposlední řadě i dosažení správného vývoje zraku bez zanedbaných tupozrakostí a neřešitelných očních problémů v pozdějším věku a dospělosti.
Proto by rodiče měli s dítětem návštívit dětského oftalmologa (běžný oftalmolog, který se nespecializuje na děti nedokáže správně vyměřit dětské oči, protože vyšetřovací metody pro dětského a dospělého pacienta se velmi liší, liší se i přístrojové vybavení ordinace a samozřejmě i přístup a vyšetřovací čas). Dětských očních lékařů je u nás bohužel nedostatek, takže je třeba opravdu hledat ve svém okolí a neměla by nás ani odradit větší vzdálenost dětského očního lékaře od našeho bydliště. Vždyť jde o kvalitu budoucího života našich dětí.
S úctou k Vašim očím,
Simona Bramborová